Jehličnany u školy - stříbrný smrk

U školy v Kamýku nad Vltavou máme skupinu jehličnanů, jejíž dominantou je krásný stříbrný smrk. Šestá třída má v našem školním vzdělávacím programu botaniku, a tak se tato skupina stromů stala podkladem pro výuku jehličnanů. Chtěli jsme vyzkoušet didaktické činnosti, které umožňují vnímat skutečnost více smysly. Téma bylo realizováno v sedmi předmětech. Shodou okolností jsme se mohli sejít v časovém harmonogramu tak, že začlenění do jednotlivých předmětů bylo nenásilné a smysluplné. Výuku jsme otevřeli literárními ukázkami v českém jazyce, pokračovali jsme v přírodopise, téma rozvinuli ve fyzice, matematice, informatice a výtvarné výchově, zajímavou odbočku udělali do občanské výchovy a celý blok uzavřeli po třech týdnech v přírodopise.

Jitka Tyrmerová,  ZŠ Kamýk nad Vltavou

V literární výchově jsme celé téma "Jehličnany před školou" otevírali, takže děti ještě nevěděly, co je čeká. Hodinu jsem začala otázkou, zda žáci vědí, kolem jakého stromu chodí denně do školy. Pak jsme diskutovali o tom, jestli se stromy objevují v literatuře a v jaké roli.

Pro četbu jsem využila ukázky z knihy Jaroslava Spirhanzla Duriše "O našich stromech". Konkrétně jsme se zabývali články o borovici, modřínu a tisu. Žáci se rozdělili do dvojic a podle vlastní vůle si vybrali strom, který je nejvíce zajímal.

Texty, se kterými se pracovalo naleznete v Prvku Strom - Dětské encyklopedii:

Borovice

Modřín

Tis 

  Zvolila jsem skupinovou práci a využili jsme metodu "řízeného čtení". Každý text byl rozdělen na čtyři díly. Žáci si vždy potichu pro sebe přečeli část textu a pak si ve dvojici sdělili nejzajímavější dojmy a jedním heslem nebo větou je zaznamenaly do sešitu.

Po tichém přečtení celého článku děti vytvořily skupinky, v nichž se sešli vždy ti, kteří četli o stejném stromu. Každá skupinka dostala za úkol, co nejlépe ostatním dětem představit vybraný strom a přečíst z článku místo, na kterém se celá skupina shodla, že jim připadá nejzajímavější.

Děti tato hodina velice bavila. Metoda řízeného čtení pro ně byla nová a opravdu je zaujala. Jednotlivé skupiny dokázaly skutečně poutavě představit ostatním svůj strom. Žáci odcházeli z hodiny s tím, že se chtějí o jehličnanech dozvědět víc, což byl hlavní záměr. Nejzajímavější jim připadal jedovatý tis.

Přinesla jsem do třídy větve 7 druhů jehličnatých stromů ( většina z nich byly druhy, které  jsou zastoupeny ve skupině před školou). Děti měly za úkol pomocí zjednodušeného botanického klíče určit podle jehlic všech sedm jehličnanů. Tuto činnost zvládly všichni bez problémů. Následně si podle vlastní volby zvolily 4 druhy, kterým se  věnovaly podrobněji. Dostaly pracovní list, do kterého zaznamenávaly detaily jehlic, popisovaly znaky, tiskly malé šablonky siluet stromů (ve Vv) a zakreslovaly umístění šištic na větvičce. Kromě těchto exaktních poznatků měly děti možnost do pracovních listů zaznamenávat i informace o vůni a také poznatky získané při určování bez zrakové kontroly, o které byl velký zájem. Dále si mohly do tabulky vypsat i zajímavé ukázky z literárních textů, informace získané z portálu nebo z vlastní zkušenosti.

Tím, že jsme zařadili do nabírání informací i ty, které se získávají hmatem a čichem , se nám, myslím, podařilo probudit větší zájem i těch dětí, pro které není botanika přitažlivá.

 Pozor na Tis, je smrtelně jedovatý!

práce na pracovních listech

pracovní list Př-Vv

 Cílem činností v těchto předmětech bylo naučit žáky  pracovat s biologickým souborem: získat data a podklady, zaznamenat je, zpracovat a vyhodnotit. Práce začala ve fyzice. Děti se v té době právě učili měřit. Téma hodiny znělo: Změř a zvaž vše kolem sebe. Soubor, na kterém jsme pracovatli, byly borovicové jehlice, a tak jsme je umístili mezi měřené předměty. Matematické zpracování získaných číselných údajů (operace s desetinnými čísly a převody jednotek) bylo také pouze jedním z úkolů, které děti v hodině řešily.

Zatímco ve  fyzice  a matematice byla práce s jehlicemi pouze dílčí částí hodiny, v předmětu informatika se stala hlavní náplní. Žáci se učili na získaných datech pracovat v programu excel. Zhotovovaly tabulky, vyplňovaly je získanými údaji a  vytvářely grafy. Součástí jejich práce byla i celková grafická a barevná úprava stránky .

Ve výtvarné výchově jsme tématu "Jehličnany před školou" věnovali dva dvouhodinové bloky. V prvním bloku jsme se zaměřili na realné pozorování skutečnosti a kreslili jsme podle donesených větviček. V druhém bloku popustili žáci uzdu své fantazii a vytvářeli ze siluet stromů svůj vlastní les, alej nebo hájek.

Studijní kresba větviček jehličnanů

Žáci měli z přírodopisu připravené pracovní listy a v nich vybrané a popsané 4 druhy stromů. Na nás bylo doplnit, jak vypadají jednotlivé jehlice, celé části větviček a habitusy (siluety) těchto stromů.

Předem jsem měla připravené větvičky sedmi druhů jehličnanů (od každého druhu vždy několik). Každý žák si postupně vybral větvičky všech "svých" stromů a do pracovních listů co nejpřesněji a nejvěrněji nakreslil nejprve jednotlivé jehlice a pak celé větvičky.

V druhé části dvouhodinového bloku jsme se soustředili na habitus (siluetu) jehličnanů. Na tabuli jsem pověsila obrázky všech sedmi zvolených druhů jehličnanů. Připravila jsem dětem malé šablonky habitusů stromů. Děti si postupně vybraly všechny 4 habitusy "svých" stromů, obrkeslily je, vystřihly, nabarvily temperou a obtiskly do pracovních listů.

Otiskování habitusů jehličnanů - les, alej, háj

Ve druhém dvouhodinovém bloku jsme se opět věnovali siluetám stromů, ale tentokrát už jsme zapojili fantazii a žáci tvořili své vlastní lesy, aleje podél cest, hájky a remízky.

Na tabuli jsem opět pověsila obrázky už známých sedmi druhů jehličnanů. Každý žák si jeden vybral a s ním pak pracoval až do konce hodiny.

Nejprve jsme si na čtvrtku vytvořili špachtlí (stačí i odélníček silnějšího kartonu) podmalbu. Použili jsme temperové barvy. Na výběr ale byly jen ty, se kterými se můžeme setkat v lese. Každý žák si vybral dvě barvy (např. žlutou a zelenou...), rovnou z tuby je na několika místech nahodile vymačkal na čtvrtku a pomocí šlachtle je rozetřel po celé čtvrtce. Tak vzniklo pozadí lesa nebo lesní cesty, paseky...

Pak si žáci na tvrdý karton vytvořili svoji vlastní šablonu vybraného stromu (asi 10 cm vysokou). Nabarvili ji temperou - teď už měli k dispozici všechny barvy - a otiskli na připravenou podmalbu. V tom pokračovali tak dlouho, dokud si nevytvořili les, okolí cesty, hájek nebo paseku podle vlastních představ.

Nad hotovými pracemi jsme se pak pokoušeli zjistit, který strom si autor vybral a co chtěl zobrazit, jde-li o les či např. dlouhou alej. Někdy jsme na odpověď přišli snadno, jindy jsme se museli snažit víc...

Studijní kresba větviček

Studijní kresba větviček

Vytváření podmalby pro les

Otiskávání habitusů stromů

Smrkový les

Jalovcová alej

Prostřednictvím krátkého zajímavého textu sochaře Martina Patřičného O kůrovém srdci jsme mohli zařadit téma jehličnany dokonce i do OV. S textem jsme pracovali v 6.a 7.ročníku. Svým obsahem naplňoval učební látku Život mezi lidmi – mezi vrstevníky- komunikace.
 
Nejprve jsem seznámila žáky s tématem a programem dvou hodin zápisem na tabuli

O KŮROVÉM SRDCI

řeka Lužnice
zamilovaný kluk
borová kůra
dárek- nedárek
 
Následoval rozbor termínů


Podle klíčových slov zapsaných na tabuli si měli žáci nejprve vymyslet samostatně vlastní příběh, potom utvořili skupinky a v nich se mezi sebou s příběhy seznámili. Poté je poskládali dohromady, vytvořili příběh za celou skupinu a sepsali ho na papír.

O kůrovém Srdci

Kamila Holubová, Lucie Novotná, Petra Ridzáková (6.třída)

Byla jednou jedna holka, jmenovala se Lila. Bydlela u řeky Lužnice. Na řeku Lužnici jezdili každý rok vodáci a mezi nimi byl kluk Iran,on byl tajně zamilován do Lily,ona samozřejmě taky. Jednou když vodáci měli zase jet na řeku Lužnici, tak Iran chtěl Lile naznačit, že jí má rád, proto jí vyřezal srdce z kůry a na srdci ležel lístek s milostnou básničkou. Lilu dárek potěšil a příští rok mu poslala po vodě ona mobilní číslo.
   

S příběhy jsme seznámili celou třídu.
Rozdala jsem dětem první část příběhu Martina Patřičného. V hodině si text přečetly a za domácí úkol měly vymyslet jeho pokračování a závěr.

O kůrovém srdci - Martin Patřičný

Žáci 6.třídy dali návrh zaslat pokračování příběhu internetem učitelce, či odevzdat sepsaný ručně. 
V následující hodině  známili ostatní s vlastním pokračováním.

Bylo zajímavé porovnat konec příběhu vytvořených dětmi obou ročníků.
Zatím co v 6. třídě končil vždy pohádkově, nebylo podstatné, že dívka měla hrubší výrazy a chování, děti si přály, aby se do sebe hlavní postavy příběhu zamilovaly a žily spolu šťastně až do smrti, v 7. třídě pokračování, zvláště chlapci, někdy řešili tragicky s trápením či nadsázkou – utopením ap...... Podobně po přečtení celého příběhu od Martina si 6. třída sborově přála, aby se vše vysvětlilo a ti dva se dali dohromady a měli pro kamaráda z příběhu spoustu nápadů, jak dívku znovu oslovit, starší žáci v 7. třídě z poloviny už tak romantické pokračování nevymýšleli, vztah ukončili a buď radili kamarádovi podívat se jiným směrem, nebo ho nechali se trápit.


ukázky prací 3 žákyň 6.třídy

Po přečtení záverečné části autorovy ukázky 

Šlo se spát až k ránu a tu se ozval hrubý nezaměnitelný hlas: „Do pr…, kterej blbec si hraje…“
Holka na půl vylezla ze stanu, klekla si v rozepnutém vchodu, rozmáchla se, na srdce se ani nepodívala a už letělo do řeky.
Nevěděla co zahazuje. Myslím to i symbolicky.
Řeka ten opovržený dárek přijala, kolébala a odnášela tam , kam už nebylo vidět.

Poté se rozproudila diskuse. Zatímco šesťáci za žádnou cenu nechtěli připustit, že by příběh neskončil hapyendem, sedmáci dokázali skutečný konec příběhu přijmout a posoudit   ho více rozumově.
 

Na tématu spolupracovali vyučující: P. Halada, L. Kalivoda, P. Lhotecká, V. Synková, J. Tyrmerová

náš stříbrný smrk