Vybavení bunkrů
Interiér řopíku
Bunkr, to není jen beton a zbraně, ale také spousta vnitřního i vnějšího vybavení, bez kterého by posádka opevnění nemohla účinně bojovat proti nepříteli.
Lehké opevnění (lehké objekty) nemělo stálou posádku, vojáci ho obsazovali až při mobilizaci. Předpokládalo se, že v boji vydrží jen několik dnů. Navíc vnitřní prostory byly miniaturní – vešlo se tam sotva 7 vojáků s výzbrojí, proto i jeho vnitřní zařízení bylo primitivní. Sestávalo hlavně ze stolků na lehké kulomety a ručního ventilátoru. Jeden voják točil klikou ventilátoru, tím dovnitř vháněl čerstvý vzduch, který samovolně vytlačoval ven vzduch s jedovatými výpary vzniklými střelbou. Filtry tyto bunkry neměly a v případě chemického útoku by vojáci museli mít na sobě plynové masky. Spánek a ostatní tělesné potřeby vykonávali vojáci venku.
Protitankové překážky
Nacházely se kolem každého bunkru a tím ho chránily. Také byly v ostřelované linii mezi bunkry a tím znemožňovaly nepříteli proniknout do týlu.
Účelem překážek je zpomalení útoku nepřítele. Samy o sobě nepřítele nezničí, ale než je stačí odstranit (což není nikterak jednoduché), zdecimuje ho palba z pevností. Tím jsou překážky mimořádně důležité a bez nich by bojová hodnota každého opevnění byla mnohem menší.
Vybavení bunkrů
Zvon před osazením
Pancéřové prvky
Chloubou československého opevnění byly i pancéřové prvky. Vyráběly je Třinecké železárny, Vítkovické železárny a Škoda Plzeň. Každý vážil desítky tun, tzn. přibližně jako 100 krav!! Když během okupace Němci prováděli na našem opevnění pokusy, divili se, že je běžnými zbraněmi vůbec nemůžou prostřelit, jak jsou tyto stavby kvalitně udělané.
Mnoho pancéřových prvků se do současnosti nedochovalo, protože je během války Němci a po válce státní podnik Kovošrot vytrhali a roztavili na vynikající ocelolitinu.
Podle účelu rozlišujeme tři druhy pancéřů:
Nejčastější byly pancéřové zvony. Každý těžký objekt měl obvykle dva. Sloužily především k pozorování, co se děje kolem objektu, protože ze střílen toho příliš vidět nebylo. Navíc v nich byl umístěn lehký kulomet, jehož palba objekt chránila.
Dalším pancéřovým prvkem je pancéřová kopule. Jejím hlavním úkolem není pozorování, ale dlouhodobá palba na dlouhé vzdálenosti. Je vyzbrojená jedním nebo dvěma těžkými kulomety.
Překážky
Překážky dělíme na protipěchotní a protitankové.
Mezi protipěchotní překážky patří především tzv. „prasečí ocásky" což jsou betonové kvádry zakopané do země, v nich jsou zabetonované ocelové pruty, na které se přivazuje ostnatý drát. Těsně před Mnichovskou dohodou, kdy se armáda horečně snažila dobudovat chybějící překážky, se používaly improvizované dřevěné kůly zatlučené do země, které se opět provázaly ostnatým drátem. Také se používaly přenosné protitankové překážky, tzv. „španělští jezdci".
Mezi protitankové překážky patří betonové rozsocháče, ocelové jehly zalité metr do hloubky betonem, aby je tank nemohl vyvrátit, a zejména vynikající oceloví ježci. Jedná se o předválečný československý vynález a je to tak mimořádně zdařilá překážka, že ji používalo mnoho zahraničních armád za druhé světové války i dlouho po ní.
Ventilátor
Vnitřní vybavení těžkých objektů a tvrzí
Těžké objekty byly většinou dvoupatrové.
V dolním patře byla filtrovna, kde se filtroval vzduch přicházející zvenku, který mohl být od nepřítele zamořen bojovými plyny, strojovna s dieselagregátem na výrobu elektřiny a skladem nafty, stanice zemní telegrafie, sklad proviantu a ubikace posádky. Pro nedostatek místa neměl žádný voják, kromě velitele, svou postel, ale vždy se dělili 2 vojáci o jednu postel. Jeden vždy byl ve službě, zatímco druhý spal, a pak se vystřídali. Dále byla v dolním patře umývárna se splachovacím WC, což bylo tenkrát nadstandardní zařízení a mnoho vojáků ho nikdy před tím v životě nepoužilo!! Záchod se ale mohl používat pouze v případě války. V míru museli vojáci vykonávat fyzickou potřebu mimo objekt.
Totéž se mělo nacházet v podzemí tvrzí, ale v mnohem větším rozsahu – obrovské muniční sály, elektrárna, velká filtrovna, telefonní a telegrafní ústředna, ubikace pro stovky vojáků, sklady potravin a kuchyně, ošetřovna, sprchy (ale pouze na studenou vodu) a splachovací WC atd. V době Mnichovské dohody ale vnitřní zařízení tvrzí ještě nebylo hotové.